Cosplay - Missy

30. prosince 2015 v 9:45 | Kokido Kuku |  Výtvarné počiny malé Whovianky
Blíží se konec roku, tak jsem si řekla, že těm třem lidem, co sem možná omylem zabloudí, sem hodím něco na čtení. Nedávno jsme se se s máti zprčily a rozhodly, že budeme fotit cosplay. Byla nemocná, takže jí nebylo moc dobře, ale myslím, že kdybychom na tom trochu zapracovaly, hlavně na vlasech a tak podobně, mohlo by to celkem fungovat. Zatím jsme pracovaly s tím, co dům dal, ale chci máti pořídit kostým a všecko. I tu brožičku s kamejkou.
Plus u nás v baráku se absolutně nedá fotit, ale nechtěla jsem ji tahat ven, když byla nemocná. Takže tady je co jsme stvořily:
https://40.media.tumblr.com/487fb84c0eb78eda788d3b69b176b05b/tumblr_nyiyocGZzQ1spvlqao2_1280.jpg

https://41.media.tumblr.com/6bcdc3cfd700407e8a7ff4f2364efa3e/tumblr_nyiyocGZzQ1spvlqao1_1280.jpg

Plus máti nemá absolutně žádný obočí, takže jsem si mohla nakreslit. To je u Missy nesporná výhoda. Ale i na tom se ještě musí zapracovat. Tohle je spíš draft, abychom viděly, jestli to vůbec půjde.
 

Doctor Who: Enemy Within

20. října 2015 v 21:14 | Kokido Kuku |  DW filmy
Na Whoconu jsem se ke svému překvapení dozvěděla, že fandom k tomuto počinu nezaujímá zas až tak nenávistný postoj, jak bych čekala. Tak nějak ho všichni akceptují, což je dobře, protože jsem ho aspoň nemusela bránit vlastním tělem. Panuje všeobecný názor, že je to prostě americká ptákovinka, která nenadchne, ale ani neurazí.
O co zhruba jde. Poté, co byl Master konečně popraven, Doktor plní jeho poslední přání a převáží jeho ostatky na Galiffrey. Samozřejmě se vší opatrností, přece jen je to Master. Nicméně ani všechna opatrnost nebyla dost, Master unikl a Tardis musela nouzově přistát na Zemi. V Chicagu. Sedmý Doktor se pak nedopatřením vynořil přímo uprostřed přestřelky pouličních gangů v Chinatownu.
Po převozu do nemocnice a neúspěšné operaci umírá a v márnici regeneruje. Nový, Osmý, je dezorientovaný, vyděšený a má na sobě prostěradlo, Plus má amnézii. Prostě kombinace za všechny prachy.

Naštěstí pro něj narazí na Doktorku, která ho den předtím operovala. Následuje trocha neškodného stalkingu. Nakonec ji přesvědčí, že je opravdu ten chlap, který jí včera umřel na operačním stole, takže Grace ho vezme domů a začnou pracovat na jeho zotavení. Které mimo jiné, zahrnuje boty.

Mezitím se Master ve formě slizké hadovité věci přesune do těla saniťáka Bruce. Jelikož tělo obyčejného člověka není zrovna stavěné na to, aby v něm bydlel Master, začne se jaksi rozkládat. Master potřebuje Doktorovo tělo.
Takže následuje spousta honiček, stresu a pár vtipných momentů - jízda na motorce, jelly babies, "this is an AMBULANCE" a tak dále. Přirozeně to všechno dobře dopadne, Země je zachráněna, Master se jde bodnout a všichni jsou v pohodě.
Film s několika věcmi balancuje na tenkém ledě. Často je vyčítáno, že Mastera hraje Američan. Nicméně přednášející na Whoconu vznesla zajímavou poznámku - Tardis přistála v podělaném Chicagu. To měl Master čvachtat kolem a hledat si Brita??
Taky Eric Roberts je dobrý herec, ačkoliv lidi mají zjevně problém tomu věřit. Jeho Master je fajn, mám ho ráda! Má pár naprosto kouzelných momentů a několik legendárních hlášek.

...a samozřejmě !This won´t hurt...much." Zásadním problémem tohohle Mastera je pro mě kostým. To je prostě šeredné. Pardon, ale je. Přeplácané a šeredné. Ale aspoň máme hlášku, že ano.
Další věc je Osmého zrzavost. Osmý je v určitém světle prostě zrzavý. Jak dlouho už Doktor chce být zrzavý? Asi tak milion let? A najednou si přijde Osmý a je zrzavý. Nebo rozhodně nejzrzavější, co kdy byl. Navíc Paul McGann je opravdu okouzlující exemplář lidské rasy, je roztomilý, Tardis mu sluší a za posledních dvacet let v podstatě nezestárl. Podle mě je jako Doktor perfektní a děsně mě mrzí, že nemá vlastní sérii.

Ačkoliv Devátý je "můj Doktor", pro Osmého budu mít navěky soft spot.

Co mi trochu vadilo byla ta jakože lovestory. Na jednu stranu je hezké, že Grace má prvenství - první společnice, kterou Doktor políbil, ale na druhou stranu se mi obvykle nelíbí, když má Doktor něco jako romanci. Obykle mi to těžce nesedne. Tak tak jsem zpracovala River. A tady to vyznívalo vyloženě jako něco, co tam plácli jako tahák. Jako by příběh bez romantiky nestál za to, aby se jím někdo zabýval.
Nicméně nebylo to tak hrozné, nikdo na to moc nepoukazoval a žádné velké ocicmávání se taky nekonalo. Takže vlastně cajk.

Mám tuhle záležitost ráda. Možná by se tomu dalo říkat guilty pleasure. Ale Eight je prostě zlatíčko.


DW 1x08 - Father´s Day

20. října 2015 v 20:22 | Kokido Kuku |  1. řada

Dámy apánové, přichází deprese.
Tohle je jedna z nejsmutnějších epizod vůbec. Rose se rozhodne, že chce vidět den, kdy její táta zemřel, Mrzí ji, že zemřel sám na ulici. Doktor ji tam vezme a skončí to přsně tak, jak byste čekali - Rose nevydrží a taťku zachrání, což uvězní auto, které ho mělo srazit, v jakési smyčce, objeví se obludy a celkově se hodně věcí pokazí.
Tuhle epizodu si pamatuju ze dvou důvodů - depka a opravdu děsný digitální mimozemšťani. Ti byli opravdu špatní, ale pro mě to fakticky nebyl střed epizody. Jenom se to fakticky nedalo přehlídnout. I mean, come on. Je to šeredný. A trochu vtipný, abych pravdu řekla, takovej smug face.

K té lince s taťkou. Nikdy nikdy nikdy bych nechtěla vidět nic takového. Prostě nikdy. Vyhýbala bych se tomu dni jak čert kříži, protože to si přímo říká o nějaký parádní fuck up. Samozřejmě že bych to nevydržel a narušila časoprostor a všechny ty kraviny. Kdo by jenom stál a koukal, jak jeho tátu srazí auto?
Strašně mě ničí ty části, kde Jackie držkuje na Peta. Občas říkáme věci, které bychom neřekli, kdybychom si pořádně uvědomovali, že lidi tu nejsou navěky.
Rozhovor Rose s Petem, kde mu říká, jak super byl táta a on se nepoznává, je taky dost otřesná. Málokdo si uvědomuje, co dělá špatně. Pete si to uvědomuje, že jako otec nebyl perfektní. Částečně proot, že většinu času byl mrtvý.
1k doctor who mine Billie Piper Rose Tyler father
Takže ano, velká deprese, opravdu velká. Svým způsobem ten díl nemám ráda, ale na druhou stranu mám pocit, že je to jedna z nejlepších epizod vůbec. Popravdě, ty mimozemšťani by tam ani nemuseli být. Mimochodem, Pete vypadá trochu jako pan Weasley, nezdá se vám? Páč mi se zdá.
(Ne, prostě to v životě nepochopím, kde na to vzala koule. Mě by to zabilo.)
 


Whocon 2015 anb Kuku se socializuje

18. října 2015 v 15:19 | Kokido Kuku |  Random kecy malé Whovianky
Nevím, kdy přesně tenhle článek dopíšu, ale v momentě, kdy začínám, je deset v sobotu večer, právě jsem se vrátila z Whoconu, pořádně jsem jedla naposled někdy v pátek, měla bych jít spát, ale jsem strašně spokojená a po dlouhé době i celkem šťastná, což je pro někoho s depresí celkem big deal. To jen abych vás uvědla do děje.

Tohle byl můj první Whocon a myslím, že nebyl poslední. Rozhodnutí pořídit si vstupenku bylo poměrně impulzivní. Poté, co mi došla výplata na účet, jsem si jednoho dne uvědomila, že mám peníze a že je můžu utratit, takže proč ne, že ano.
Nicméně pod vlivem vejšky, stresu, blížícího se odjezdu na Erasmus a podobných milých záležitostí se mi na Whocon chtělo čím dál míň, navíc jsem měla jít sama, což taky neni uplně terno, no každopádně přišel soudný den.

Takže jsem se zpocenejma zádama dolítla ze školy (rozumějte dojela vlakem, přesedla na bus a dojela busem skrz totálně zacpaný Brno), rozhodla se, že si s sebou nebudu brát skoro nic, naházela věci do batůžku a igelitky a v nádherně podzimním počasí (chcalo jako prase) vyrazila na Whocon.
Následující hodinu jsem chodila po Brně, vymýšlela nadávky na svou adresu a snažila se přijít na to, jakto, že po dvaceti letech se pořád nevyznám v blbým Brně. Pak jsem to vzdala, zavolala fotříkovi a ten mě nasměroval.
Další zádrhel nastal v momentě, kdy mi někdo před nosem, zabouchl dveře do recepce a to tak, že velmi. Takže jsem ještě asi pět minut ležérně postávala v dešti a předstírala, že na někoho čekám a píšu esemesku. Ahem.
Pak přišel někdo otevřít a zaklínit dveře, takže jsem (samozřejmě pořád ležérně) vplula dovnitř, vyfasovala vstupenku a šla se ubytovat, co nejrychleji to ělo, poněvadž ze mě všude kapala voda.
Zóna ticha byla překvapivě útulná, takže jsem zabrala místo pod radiátorem, udělala si pelíšek a pak vyrazila do davu.
O deset minut později jsem byla na pokraji panického záchvatu.- Měla jsem asi hodinu do první přednášky, všude byli lidi a neznala jsem vůbec nikoho, takže jsem posedávala na parapetu někde v chodbě a pokoušela se vypadat zaměstnaně, aby se se mnou náhodou někdo nechtěl začít bavit. Ať žije sociofobie.

První přednáška, na kterou jsem se nasáčkovala, byla Vedlejší postavy. Mluvilo se o zajímavých vedlejších postavách (já vím, nečekaně) a o potenciálních budoucích společnících Doktora. Padaly zajímavé návrhy. Třeba Halina Pawlovská, Jára Cimrman a tak podobně. Bylo to celkem vtipné. A nejlepší část byla, že na konci se ke mně sám a dobrovolně přihlásil kámoš z gymplu. Nepoznala jsem ho, páč když jsme se viděli naposledy, jednak byl o metr menší a jednak nebyl oblečený jako Devátý.
Pro mě nastala zajímavá situace. Když na to přijde řeč, vždycky říkám, že nejbezpečněji bych se v Tardis cítila s Devátým. Tady se mi to potvrdilo v praxi. Teď když jsem měla svého Doktora s sebou, byla jsem mnohem klidnější a konečně se začala bavit.
Slavnostní zahájení a besedu s překladateli jsme oba prostáli, páč došly židle. To ale nijak zvlášť nevadilo. Následovala křest Siluety (byla to Silueta? Myslim, že jo.), které se účastnil i hvězdný host Whoconu, Peter Purves. Je to mimořádně rozkošný děda, co se jenom kvůli nám naučil česky myslím dvě věty na uvítání, který už si bohužel nepamatuju.
Ve stejném sále následovala přednáška Kdo je ta ženská?! Aneb Missy. Haprovala technika, ale i tak to bylo dost vtipný. Michelle je neuvěřitelná. Mám napsaných pár titulů a hodlám v brzké době přepadnout internet za účelem nějakého binge watchingu.
Pak jsem se přesunula na Nepovedené filmy s Sherlockem Holmesem. Zmiňovala jsem se, že paralelně s Whoconem probíhal i Sherlocon? No tak se zmiňuju teď. To bylo hodně vtipné. Dospěla jsem k závěru, že by Asylum mělo mít zakázaný točit filmy, jejich výplody jsou totiž naprosto neuvěřitelný.
Ještě chvíli jsem koukala na ruskou verzi Sherlocka, kterou promítali hned potom. Je to naprosto luxusní záležitost, mistrně udělaný, vážně. Rozhodně doporučuju pozornosti. Nicméně kolem půlnoci jsem se sbalila a šla spát. Respektive lehnout si na bundu, přikrýt se spacákem a pokoušet se spát. Usnula jsem na chvilku až pozdě v noci.

Ráno jsem se šla učit galifrejsky na Galifrejštinu pro začátečníky. Myslím, že tomu začínám přicházet na kloub, přinejmenším svoje jméno jsem napsala správně. Takhle - ta slečna to tvrdila. Měla bych se učit nizozemštinu, ale myslím, že skončím u moderní galifrejštiny.
Načež jsme se s Devítkou přesunuli na Daleka v průběhu věků. To bylo hodně zajímavé. Bohužel mám pocit, že si toho moc nepamatuju, bylo to tolik informací, měla jsem si dělat poznámky.
Fimo s Doktorem! Aneb návrat do školky a k plastelíně. Vyrobila jsem si Adiposka, který se mi pak v tašce poněkud splácl, ale pořád je roztomiloučký. Respektive já jsem s ním spokojená. Ještě ho musím dopíct v troubě.
Následující díru jsem vyplnila opět ruským Sherlockem Holmesem. V půlce jsem se odsunula na Mastera 101. Chci je vidět všechnyyy! Nedělám si srandu, dost mě to motivovalo zase si najít čas na Classica. Taky jsem ocenila, že přednášející nezepsula Mastera z filmu až do pekel, mám ho totiž ráda a všichni jsou na něj dost zlí. Myslím fandom, nikoliv osazenstvo filmu, jen aby bylo jasno.
Pak jsem ještě stihla ulovit poslední tašku ve workshopu Malování na tašky. Přišla jsem v polovině, takže za tu hodinu jsem zmákla sotva náčrtek a bude s tím ještě hodně práce, ale už se těším, až si to dodělám :3. Jsem jak malá, já vím.
Následně jsem naklusala na Čtvrtého Doktora. Jenom tak ze zvědavosti. Ještě jsem ho neviděla, ale vždycky se mi líbil a zdá se, že se těší tak nějak všeobecné oblíbenosti.
A potom jsem hodinu plantala po areálu, sbalila se, vykecávala s Devátým a čekala, až začne promítání. To začalo se zpožděním, ale zase jsme si užili Peter Purvese procházejícího na centimetry od nás. Člověk se holt musí umět radovat z maličkostí.
Promítal se film z roku 1996, Enemy Within. S dabingem. Dávno ztracený český dabing v čele s Alešem Procházkou se před rokem objevil u jednoho z letošních přednášejících, který si to před tím milionem let, když to běželo na ČT1, nahrál na kazetu. Haaaaaleluja.
Bohužel jsme museli vypadnout dřív, abychom stihli bus.

Mimochodem, přesvědčila jsem se, že vydržet na conu bez jídla není zas takový problém. Od pátku do soboty do večera jsem snědla snickersku, balíček tyčinek a perníček. A dvakrát si dala úžasný Irish Cream v čajovně. Zamilovala jsem se do té čajovny, byla fakt skvělá!
Jsem ohromně spokojená. Máti je spokojená, že jsem spokojená, protože nakonec to byl můj dárek k narozkám. Pořídila jsem si knihu, Essential Guide, která vyšla hádám k padesátému výčí DW. Potom plakát velký jako kráva, s Dvanáctým, Clarou a hořícím Londýnem. Půjde nad postel. A taky spoustu placek, přirozeně. No dobře, asi tři.

Kdybych nemusela do školy, byl by to ideální víkend.


DW 1x07 - The Long Game

22. září 2015 v 21:18 | Kokido Kuku |  1. řada

...aka ta epizoda se Simonem Peggem a slizkou věcí na stropě. Taky další epizoda, kterou jsem při rewatchi tak nějak částečně ignorovala. Adam, Cathica i Suki jsou poměrně zajímavé postavy, ale nedostávají moc místo k projevu. Adam je zbytkové zboží minulé epizody, Cathica je těžce ambiciózní a má badass účes, Suki je evidentně "hodná holka" undercover.
Jde v zásadě o to, že Satelit 5 je ohromná vysílací stanice s monstrózním množstvím programů a tajemným pětistým patrem, do kterého je čas od času někdo povýšen a pak už ho nikdy nikdo nevidí. Což asi není úplně ok. Taky technologie je dost zpátečnická, ačkoliv vyvinuli podivné nápoje a fast food pořád trvá.
Na konci se dozvídáme, že velká říše lidí je lidem vlastně jenom jaksi pronajata a všechno řídí ta slizká věc na stropě. Lidé jsou manipulováni skrz zprávy.


Upřímně, zdaleka nejděsivější na téhle epizodě mi přijdou ty díry uprostřed čela, jak se to otvírá a je to celkově dost fujky. Jinak to ve mě nenechává žádné zvláštní pociti, je to prostě taková běžná epizoda - problém, Doktor jde, vyřeší problém. Na stropě sedí tlustý slizký mimozemšťan a editor vypadá jako zlý albín.
Mám trochu problém u téhle udržet pozornost, protože zas tak zajímavého se tam neděje vcelku nic. Sice představuje poměrně aktuální motiv ovlivnitelnosti lidí médii, ale když se nakonec ukážem že za tím stojí mimozemšťan, nějak to ztratí údernost Kdyby v tom s tím mimozemšťanem jeli například nějací velcí pohlaváři, možá by to vzneslo nějaké zajímavé morální otázky.
Na druhou stranu je to pro mě po poměrně depresivním Dalekovi příjemná odpočinková epizodka. Mám docela ráda Adama, je to sympoš, nevadilo by mi ani, kdyby se zdržel dýl. Ale nikdo by v jeho přítomnosti nesměl luskat. Na druhou stranu, jeho návrat domů, jehož pokračování je šedá zóna, byl fakticky vtipný. Holt si to neměl chlapec polepit se vším tím šmejděním a necháváním spoilerů na záznamníku.

DW 1x06 - Dalek

22. září 2015 v 18:47 | Kokido Kuku |  1. řada

V roce 2005 byla apokalyptická dvanáctka nepříliš vzdálenou udoucností, teď jsme tři roky za ní. Mayové všechny tak zblbli, že si nikdo nevzpomněl na Daleka, který ten konec světa málem opravdu způsobil.

Dalek je moje oblíbená epizoda. Vidíme tu Doktora v tak nějak novém světle. Obyčejně ležérní a veselý Devátý najednou křičí, říká opravdu hrozné věci, ba dokonce záměrně způsobuje bolest. Což není tak uplně něco, na co jsme si zatím zvykli.
Nuže. Epizoda je situovaná do zbohatlické soukromé sbírky mimozemských věciček. Je tu kde co, ruka |Slitheena, hlava kyberčlověka, předměty denní potřeby... a živý, i když značně pochroumaný Dalek, který namajitele sbírky zvysoka kašle a odmítá s ním mluvit. A teď si sem přišupačila i Tardis sdalším mimozemšťanem na palubě.
Tardis byla přilákána s.o.s signálem, který Dalek vysílal, zbytečně, přirozeně. Doktor nemá pro chování Daleka příliš pochopení, ačkoliv Henry van Statten,majitel sbírky, je na něj zřejmě velmi pyšný.
Dalek se při setkání s Doktorem rozpovídá. Rozpovídá se i při setkání s Rose, která ho nechtěně uvolní, a naštvaná plechovka se vydá na mrtvolami dlážděnou cestu za svobodou. Která je o to ničivější, protože se odehrává v uzavřeném prostoru Van Stattenova komplexu.

Zdá se, že Dalek nemá zájem na smrti Rose. Jinak nesnáší všechny kolem, protože ti mu celou dobu ubližovali. Rose, i když zůstane uvězněná s Dalekem v jedné místnosti, je pořád naživu. Rose s Dalekem soucítí a on to cítí.
Čas od času se v DW objeví primárně zlý ufon, který vám dá šanci si ho oblíbit. Tahle plechovka je jedna z nich. Na světě je sám, bůhví jak dlouho trčel ve Van Stattenově sklepě, kde do něj pořád někdo vrtal nebo pouštěl proud. J to voják naprogramovaný k zabíjení a pak najednou přijde hezoučká blondýnka a zeptá se ho, po čem ještě touží.

Má to několik opravdu silných momentů, které odhalují části charakteru. Podle mě je to dost důležitá epizoda. Nejen z hlediska prostých faktů, ale právě z hlediska tady těch drobností které se jaksi sekundárně dozvídáme.


DW 1x04 - Aliens of London + 1x05 - World War Three

22. září 2015 v 12:47 | Kokido Kuku |  1. řada

Prdící mimozemšťani převlečení za tlusté politiky, co víc si přát. Slitheeni jsou svým způsobem velmi vtipní. Mám je docela ráda, jenom se mi nelíbí jejich design, jsem v tomhle směru poněkud rasista. Ohledně rodinných vztahů by se od nich mohl ale kdekdo z místních učit. Plus politici všech zemí dostávají zcela nový rozměr.
Samozřejmě ještě než se epizoda dostane k ufounům, Rose se po své první velké vyjížďce s Doktorem vrací domů s tím, že byla pryč dvanáct hodin, no big deal. Nicméně pak Doktor objeví letáky, podle kterých je Rose pohřešovaná. A teď to vysvětlujte.
Mám tuhle část hafo ráda, protože... ani nevim proč. Ukazuje důsledky Rosina útěku s šílencem v modré budce, tedy přesně to, nad čím přemýšlí snad každej whovian skoro denně. Kdyy teď přistála Tardis na vašem dvorku, asi byste se rozpakovali jenom tak naskočit a odporoučet se do víru času a prostoru, bez ohledu na to, jak fantastické možnosti ta budka nabízí. Jsem ráda, že to tu ukázali.

No, potom do Temže na oko spadne UFO, vykulí se z něj zmatené prase and shit goes down. Politici se začnou svlíkat ze svých hroších kůži, Doktor pobíhá po čísle deset a kdejaká trochu kulatější osoba je podezřelá.
Slitheeni jsou vlastně jako mafiánský klan. Mají obchodní záměry, pro které ovšem pozemšťané, vzhledem k tomu, že jsou součástí těch ochodních záměrů,nemají příliš pochopení. A Doktor tím míň. Plus chudák to prasátko.

Pro mě je hvězdou epizody rozhodně Harriet Jonesová. Mám tupaní opravdu hodně ráda, je prostě úžasná. Pořád ji nikdo nebere na vědomí, ale ona pořád chodí, opakuje svoje jméno a rozdává svoje vizitky. Tvrdě pracující uvědomnělá paní. Takovou bych volila.

Další body epizoda dostane za ocet. Nápad likvidovat Slitheeny octem, nakládačkama a podobnýma věcma, který se obvykle vyskytují v domácnosti, je podle mě paráda. Po politicích se přece taky hážou vajíčka! |Nicméně musím uznat,že obsah Mickeyho špajzky vyděsil i mě. Doufám, že si ten kluk pořádně čistil zuby.
Máme tu taky první velkou krizi. Doktor se poprvé rozhoduje mezi záchranou společnice a záchranou světa. Nakonec všechno dobře dopadne díky skříni a Mickeyho hackerským schopnostem.

Nemůžu si pomoct, tyhle dvě epizody osobně nemám moc v oblibě, když se rozhodnu si random pustit Doktora, neshnu po nich. Ne, že by byl chudé na děj, ale Slitheeni mě jednoduše nijak zvlášť nebaví. Možná je to mým vrozeným odporem k politice, co já vím. Na druhou stranu, jsem ráda, že dostala trochu prostoru pro změnu Jackie. A Mickey. Chudák opuštěnej. Plus už jsem zmiňovala Harriet. V zásadě jsou to dobré epizody, jenom mi stačí vidět je zřídka.

DW 9x01 - The Magician´s Apprentice

20. září 2015 v 12:38 | Kokido Kuku |  9. řada
Otevřeně přiznávám, že nemám dokoukanou osmou řadu, ale jelikož internet momentálně přetéká spoilery na tuhle epizodu, prostě jsem se na to podívala. A nyní považuju za svou svatou povinnost o tom napsat, i když za dvě hodiny odjíždím do školy, tedy umřít. Tak jdeme na to, zlatíčka.

SPOILER ALERT


Nebudu vás moc zatěžovat dějem, půjde spíš o dojmy.
Tak předně, konečně jsem si oblíbila Missy. Předtím mi nevadila, ale tady už ji mám 100% ráda. Je krásná, je sassy, nádherně zpívá... fakt jsem si ji užila.
Clara se uvedla okouzlují průpovídkou o Jane Austenové, kterou pronesla s takovým výrazem, že celej Tumblr se sebral a šel sprejovat její jméno v barvách bisexuálů na nejbližší zeď. Jinak k ní upřímně nemám moc říct. Už byla v DW tak dlouho, že nějak selhávám ve snaze objevovat na ní nové věci. Myslím, že měla trochu kratší vlasy. A jelikož jsem omylem narazila na poměrně zásadní spoiler ohledně Clara vs Dalekové, takže se nekonal ani žádný emoční výbuch. Stejně si ovšem nejsem tak úplně jistá, co se tam vlastně stalo. Už jsem četla jednu celkem zajímavou a logickou teorii, takže jsem fakt zvědavá, co se z toho vyklube.

Doktor... Objímá, omlouvá se, prosí, bojí se, a všechno to je značně znepokojující. Trochu to vyvážilo jeho velkolepé kytarové sólo (doufám, že všichni víme, že Capaldi byl kdysi s Craigem Fergusonem v punkové kapele, a pořád jsme se ještě nevzdali našeho snu, že Moff nechá Capaldiho zpívat...), ale jakmile doborovolně obejme Claru, je nejvyšší čas začít si dělat starosti.
Respektive já si je dělala už od první scény. To prostě naštve, když máté takové dobré záměry a z toho děcka, co se snažíte zachránit, se náhodou vyklube vás budoucí největší nepřitel. Shit happens.
Z té části na Skaru jsem upřímně málem dostala infarkt. V poslední době jsem ve velkém stresu a kde co mě slušně načne, takže takovéhle "odpočinkové" epizody bych teď asi měla radši dát k ledu. Měla jsem tep tak stodvacet.
Mimochodem, myslím, že jsem se do capaldiho znova zamilovala v momentě, kdy Doktor ztratil nervy u Davrose. Na chvilku jsem byla velmi emocionální a úplně přestala vnímat.


Jsem si ovšem jistá, že nikdo nechce vidět mstícího se Dvanáctého. Stačí si vzpomenout na poměrně mírumilovného Devátého - už tomu se říkalo "přicházející bouře". Naštvaný a žalem šílený Davnáctý? To bude tak "Velký třesk 2", ne? Popravdě mi docela stačil závěr téhle epizody. Exterminate.

DW 1x03 - The Unquiet Dead

30. srpna 2015 v 20:06 | Kokido Kuku |  1. řada

Tohle je v mnoha směrech kouzelná epizoda. Je to první "historická" epizoda a koncentrace vtipných a vážných momentů je v ní krásně vyvážená. Později jsem začala narážet na epizody vyloženě oddechové a vyloženě depresivní.
Nemluvě o tom, že vždycky ráda vidím významné postavy historie v konfrontaci s Doktorem. Pokud Doktor fangirluje, je to ještě lepší. V tomhle případě je to samozřejmě Dickens, o kom je řeč. Ačkoliv nejsem dvakrát fanda jeho práce, tady jsem ho měla opravdu ráda, a konec mě trooošku rozesmutnil, no, takový je život, že ano.

Samotný střed epizode, neklidní mrtví, jsou prostě kouzelní. Líbí se mi celá ta věc s plynným ufounky, kteří se chtějí nastěhovat do našich tělesných schránek. Kdybych byla celý svůj život plyn, asi bych se dvakrát nehrnula do ovládání nějaké masité divné věci se spoustou končetin, ale tak, nevim, jak to mají nastavené, že ano. Zřejmě jim to nevadí.
Pro Gwyn mám tak trochu slabost. Je pro mě prototypem hodňoučké, nioc moc vzdělané, ale hrdé viktoriánské služky, plus je vážně roztomilá a bylo mi jí vážně líto. Byla statečná a měla opravdu srdce ze zlata, škoda, že musela vidět svoje anděly. Její rozhovor s Rose byl velmi zajímavý, ani ne tak náplní konverzace jako spíš tím, jak z Gwyn vyzařovala její neuvěřitelná čistota, kterou už ve většině holek jako je Rose prostě nenajdete, i když jsou to hodné holky. Nevím, jak se jim to podařilo do toho hereckého výkonu dostat, ale podařilo.
Nemluvě o tom, že poprvé potkáváme s termínem "bad wolf". To je celkem big deal.
Takže tak. Pojaždé se na Neklidné mrtvé ráda dívám, je v ní hodně prvenství.

DW 1x02 - The End of the World

21. srpna 2015 v 16:13 | Kokido Kuku |  1. řada

U konce světa dostala první řada ten super sassy punc, který si pak udržela po většinu sezóny (až na pár momentů).
Tuhle epizodu mám ráda. Konec světa jako podívaná pro bohaté ze všech koutů vesmíru, to je prostě geniální nápad. Rozhodně mi to připadá jako reálná záležitost, za nějakých těch pět miliard let. Stejně tak jízlivá trampolína lady Cassandra je celkem reálná, lidi se nechávají upravovat čím dál divněji, zřejmě nebudeme muset čekat ani těch pět miliard let, než bude v módě být trampolína.
Plus se poprvé objeví Tvář z Boe, pro kterého mám slabost. A to ani nezmiňuju zvláštní erotické napětí mezi Doktorem a Jade, roztomiloučkou instalatérku, která bohužel dlouho nevydrží, děsivé větráky a dech z plic jako dar.
Konec světa je takový malý klenot.

Od Doktora to byl rozhodně geniální tah, udělat něco tak extrémního hned na začátku jeho cesty s Rose. Byly v podstatě jenom dvě možnosti, jak zareaguje - buď uteče nebo to zpracuje. Rose to tedy zpracovala, ale byl to rozhpodně mindfuck. jen si to představte. Koukáte na to, jak hoří vaše planeta, jste miliardy let oficiálně mrtví, z konce vašeho světa je show pro zbohatlíky... Je to prostě divné.

Nemluvě o tom, že navrch si nějaký vocas (Cassandra) usmyslí, že se na tom napakuje, a způsobí pár ošklivých smrtí uškvařením. Chudák seržant. Tuhletu věc z filtry jsem viděla už v Sunshine a je to pořád stejně znepokojující. Stačí mi spálení z koupáku.
Lady Cassandra je kapitola sama o sobě. V něčem mi připomíná Cruellu de Vil. Možná tou pusou, má podobnou pusu jako Glen Close. Je nicméně otravnější než všechny záporačky jaké znám. Posedlá vzhledem, evidentně si léčí mindrák a chce si nechat vybělit krev, což je doslova největší blbost, jakou jsem kdy slyšela. Na krvi je přece super právě to, že je červená! Bohové. Plus trávit existenci (tomuhle už se ani nedá říkat život) napnutá v nějakém rámu s dvěma týpkama, co na mě budou "navlhčovat"... tak to zdarec.

Jednou z třešniček na tomhle dortu je taky jukebox. Okouzlující barevná retrověc. Ze záhadného důvodu jsem děsně pyšná, že zrovna tohle je jedním z pozůstatků pozemské civilizace. A jaký hity to skrývalo!

Takže tak. Konec světa rozhodně zahrnoval hodně vedlejší akce, o které se pozemšťanům ani nezdálo.

Kam dál